Báseň od Jiřího Boháče

                          Advent

Přichází pomalu a tiše;

čas předvánoční, čas adventu.

Je jako posel z cizí říše,

co nese drahou sůl až z Tarentu.

Tou solí může býti láska,

anebo pravda, či pomoc v nesnázích,

kdy dům jak ořech nad hlavou ti praská

a země se zmítá v extázích. 

Patří k ní i naděje a víra;

a spravedlnost pro lidi,

i dostatek chleba, rýže, sýra,

jež hladoví těm sytým závidí.

V mém věnci teď svítí čtyři svíčky.

První je mír a druhá symbol lidskosti.

Přináší spánek dětí se zavřenými víčky

a dík laskavým srdcím lidských bytostí.

Tou třetí je spravedlnost,

které je méně nežli šafránu.

Je jí však stále dost a dost

jak v bibli, tak i v koránu.

Ta čtvrtá svíčka je symbol lásky.

Nejen té žhavé, co spaluje milence,

ale i vroucí, když matka hladí vlásky

a líbá spícího kojence.