Napsali o nás

• Bezpečnost a zdraví

 

Dialog lípy s králem

           Jiří Boháč

 

„S pokorou teď  skláním hlavu                                  To byla slova slavného muže,

před tebou, má krásná paní,                                     kterými s lípou rozmlouval.

co dnes věštíš velkou slávu                                      Pak  kvetly  a  odkvétaly růže

mému panování.“                                                      a čas se až k dnešku posouval.

 

„Ty, budeš moudrým, Karle, králem                         Teď přišla ta slavná chvíle,

Tak, radujme se, hudbo, hraj!                                   o které lípa věděla,

Lid nebude trpěti málem                                           kdy práce, umění a píle

a v české zemi bude ráj.“                                          tuhý boj s časem sváděla.

 

„Tvá slova, ta mě těší.                                              Hle, nový prapor Klokočova!

A bude cílem mého snažení,                                    V historii symbol moci!

by moji věrní Češi                                                     S ním zrodila se éra nová:

v Evropě byli vážení.                                                 Klokočov s geniem loci.

 

Věřím, že v této krásné obci,                                    Potom znak s obrazem stromu,

kde všude roste klokočí,                                           co s praporem kněží světí,

nebudou nikdy žíti sobci,                                          ukáže všem cestu domů

co prostý lid jen zotročí.“                                          z cest zbloudilých dětí.

 

                                                                                  Klokočovu přeji štěstí,

       v jeho čele moudré hlavy,

       co dokážou obec vésti

       v regionu Podoubraví.

 

http://cestovani.idnes.cz/vylet-kolem-secske-prehrady-d12-/tipy-na-vylet.aspx?c=A121129_113808_kolem-sveta_tom

http://www.turistika.cz/trasy/zeleznymi-horami-z-klokocova

http://www.heraldickamista.cz/vysocina/obec-klokocov/

 

Výstřižek z novin Cesta Vrchovinou

To je má Vysočina, Jiří Boháč Vysočina, má matka i má láska. Idol, co chránil mě a chrání dosud. Ta hladí mě, jak matka dítě laská, Vysočina, můj život i můj osud.     Železné Hory s kopcem Spálava, pak Klokočov u řeky Chrudimky,   Chotěboř, Hlinsko, Žďár a Sázava, mé stálé sny a živé vzpomínky.       Německý Brod, dnes zvaný Havlíčkův, Veselý Kopec s čerstvým perníkem, Kameničky a obraz Slavíčkův, Dáma s červeným letním deštníkem.      Mám taky rád Kavána a Jambora, oba Šejnosty, Mahlera i Pruchu, v únoru masopustního tambora, co zvedá prestiž cestovního ruchu.   Taky Humpolec, Telč a Slavonice, řeky, okolní rybníky a háje, vísky, městečka, smrky, borovice, i všechno, co v kraji kvete a zraje. Pak Maleč mám rád, kapličku, továrnu, hranickou pilu a staré Hradiště. Naši hospodu a vedle kovárnu, pšeničná pole i prázdná strniště. Tady je už vlastně všechno moje. žulový balvan, malý kamínek, v Doubravce pstruzi i včelstev roje, i pláč a první úsměv miminek. Tady mám svůj rod, kořeny, svou lásku. Ten tvrdý kraj je můj věrný kamarád. Už umím odpovědět na otázku, proč mám jej a vždycky budu míti rád. Báseň od rodáka z Klokočova pana Jiřího Boháče

 Věřím

                                                            

Věřím,

že i zítra budou stromy vonět jarem,

že rudá růže znovu rozkvete,

že veselá píseň rozletí se krajem,

a člověk bude zase dítětem.   

                          

Věřím, 

že na poli místo obřích skladů

zase bude zlaté obilí,

a že dějiny Pražského hradu

nebudou psát mocí opilí.

                       

Věřím

i v opravdovou lásku

a v nový svět, kde není bič a karabáč,

kde všichni herci odloží svou masku

a v tiché noci neuslyšíš dětský pláč.

Věřím . . .

Jirka Boháč